[15.6.2011] V současné době vychází vysokoškolské texty „Architekti. Programy. Realizace. Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. Sešit č. 1", na jejichž vzniku se podílel spolu s kolektivem autorů Petr Šneberk. Jednalo se o zpracování tématu švýcarské architektury zastoupené architektem Peterem Zumthorem s kladením důrazu na jeho projekty sakrálních staveb.
O. Ševčík (ed.) a kol.: „Architekti. Programy. Realizace. Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. Sešit č. 1" – 343 str., 554 obrázků (kreseb, půdorysů, řezů, fotografií), realizovaný v rámci projektu Studentské grantové soutěže ČVUT. Na zpracování publikace se podíleli studenti a doktorandi Jan Dřevíkovský, Jaroslav Sládeček, Vendula Šafářová, Lenka Šebková, Petr Šneberk, absolventi FA ČVUT Ondřej Lipenský, Dagmara Prášilová, pedagogičtí pracovníci FA ČVUT Ondřej Beneš, Martina Sedláková, Oldřich Ševčík, dále Peter Pásztor (Slovensko) a Petr Urlich z FS v ČVUT. K výsledkům SGS je možné přiřadit i navázání spolupráce s doktorandy a absolventy FA ČVUT pobývajícími v těchto letech (2009–2010) v zahraničí (Francie, Německo, ČLR), navázání mezinárodních kontaktů (Gruzie, Maďarsko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Velká Británie – především dosaženou realizací spolupráce s význačnými architekty), dále využití dosažených výsledků v přednáškách a seminářích FA ČVUT a v práci doktorandů. SGS rovněž vedla k objevení mimořádných talentů – doktorandi J. Dřevíkovský a O. Lipenský vynikli v profesionálně kvalitní obrazově-kresebné dokumentaci, ale i k odkrytí nedostatků: doktorandi s vysokoškolským – technickým vzděláním v oboru architektury se teprve v rámci tohoto projektu SGS seznamují a vyrovnávají s požadavky na odborný text určený pro publikování. Skripta jsou koncipována v kapitolách – první čtyři jsou věnovány zakladatelům moderny (Wright, Sullivan, Loos, Behrens), následuje sedm představitelů ortodoxní až akademické fáze moderny (Taut, Gropius a Bauhaus, Le Corbusier, Mies van der Rohe, Schlemmer, Mendelsohn), třetí část skript zaujímá deset představitelů postmoderny, „velmi pozdní moderny" a aktuální současnosti (Rossi, Botta, de Portzamparc, Devitaia, Zumthor, Makovecz, Herzog & de Meuron, Bofill, Asse). V souboru nám mohou právem chybět "hvězdy" jako Foster, Calatrava, Holl a další – editor vysvětluje absenci odkazem na limity plynoucí z následného připravovanéno knižního vydání. Pozoruhodné je, že v textu často poprvé do českého jazyka přeložené „programy – konfese" tvůrců, jakými jsou Herzog & Meuron, Zumthor, Devitaia, Asse, pozoruhodně vzájemně „komunikují" v deskripci současné scény. Závažný je především sám koncept skript – nemají faktograficky vyčerpat téma (což ani nelze), nechtějí být dalším nekončícím „seznamem Olympu architektury" , jsou koncipována k „vidění souvislostí" , zprostředkují motivující tematizace problémů oboru – v tomto smyslu reagují na „věk wikipedie" –na snadnou dostupnost informací. V předmětech dějin a teorie architektury jde o to se s touto „povodní informací" vyrovnat. Promítnout fenomén, který vyrostl jako pohádkový Otesánek z webové sítě, do výuky. Roste množství informací, ale narůstá souběžně porozumění dějinám, jejich peripetiím, výsledkům a aspiracím do budoucna? To je otázka, kterou klade editor skript. „Googlovská generace" (sociologický a kulturologický pojem) zvládla stahování, třídění, ukládání, rozesílání, „slalom" v informačních závějích webu a – nepřehlédněme i další závažné sociologické zjištění – má i svůj způsob vnímání informací, podmíněný četností a intenzitou využívání displejů. Ale je otázka, jak zvládá zpracování výtahu – resumé, jak si osvojila schopnost rozlišování podstatného a vedlejšího, jak se rozvíjí schopnost „porozumění textu". Jestli před námi nestojí namísto studenta-odborníka, chopného kompetentního usuzování, pouze „student-internetový turista" s mozaikovitými znalostmi. Ve věku Googlu, e-mailů a esemesek" jsme sice schopni číst, „konzumovat" text, ale je podivně oslabena schopnost se „večíst" – a „o to jde" – do textu tak, aby se například rozpoznaly a domyslely důsledky nového, naprosto opozičního výkladu místa Bauhausu v dějinách a obrazu Bauhausu přetrvávajícího v běžně dostupných publikacích. Jde o to, aby student odložil při slalomu na webových stránkách nekvalitní a zmatečné adresy, aby si nevystačil s „turistickou fakticitou". Jak překonat povrchní internetismus? Jak se to vše má promítnout do výuky a učebních textů? Je úkolem výuky a vzdělávání studenta připravit na budoucnost: na to, co přijde. Jenže kdo dnes umí popsat dobu 2020–2050? Jde za prvé o to, učinit dnešní generace kompetentními ve světě informační společnosti: informační gramotnost plus „nadhled" – schopnost zaujmout se „pro věc samu" , nalézat v ní smysl, vytvářet si „referenční bod" , respektive hodnotový horizont, který umožňuje zahrnovat a smysluplně artikulovat inovační povodeň. Druhý krok spočívá v probouzení schopnosti osvojovat si informace tak, aby student dospěl od fakticity k poznání, ke znalostem. Přednášky i skripta by proto měly nabídnout vždy tematizaci problémů – aspirací vysokoškolského vzdělání je především zprostředkování motivující tematizace problémů – a „cestovní pas" do webové sítě. A to jsou pro autory publikace z Ústavu dějin a teorie architektury důvody, aby i ve věku webových stránek vydali jako učební text právě tento typ skript.
ZDROJ:
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Ročník 5